Wicca – historie tohoto prastarého kultu
Wicca je novopohanský kult, který sdružuje lidi hlásící se k přírodě a jejímu pradávnému božstvu rituálním uctíváním života i přírody. Wiccané, tedy vyznavači tohoto náboženství, procházejí třemi stupni zasvěcení. Existuje sice mnoho odnoží, avšak historie všech se táhne do stejného středu před 25 tisíci lety až do doby kamenné.
Wicca nezapře pohanské kořeny, na které navazuje, a také často obsahuje prvky převzaté z folklóru. Čerpá především z duchovní tradice keltské i germánské a starého Řecka. Skrze propojení se západní esoterickou tradicí ale také často pracuje se symboly původem z hermetismu a západní kabaly.
ODKUD SE VZALA TATO VÍRA?
Tehdy byly z bázně a úcty každému živlu přiřazováni duchové či božstvo, a tak vznikl bůh vody, bůh bouřlivého větru i bůh silného blesku. Jelikož nejdůležitější činnost byl lov a nejvýznamnější aspekt byla plodnost, dochovala se nám řada sošek „Venuše“ a také Boha lovu. Aby si lidé mohli toto božstvo naklonit, utvořilo se kněžstvo, tedy rituální vůdci, kteří začali být známí jako Wicca (tedy moudří). Wiccan nejenže vedl náboženské obřady, ale také se musel vyznat v bylinkářství, magii i věštbě. Byli však také i jakýmsi soudcem.
ZAVRHNUTÍ O TISÍCE LET POZDĚJI
Jelikož většina ulovených zvířat měla rohy, i Bůh lovu se zobrazoval téměř vždy s rohy. Toto vyobrazení se ale znelíbilo křesťanům, kteří jej o mnoho tisíc let později prohlásili za křesťanského ďábla. A nekřesťané tak najednou byli pohani a barbaři.
Možná opět odtud plynou naše časté negativní asociace s čímkoliv pohanským, ale přitom tato víra ani vůbec nebyla o vyznávání ďábla či kozla, nýbrž o harmonickém soužití s přírodou.
JAK TO, ŽE SE O WICCANSTVÍ MLUVÍ SPÍŠE V POSLEDNÍCH LETECH, KDYŽ JE STARÉ TISÍCE LET?
Na počátku 17. století byl schválen zákon o čarodějnictví a právě tím začalo mnohaleté důsledné pronásledování všech pohanů. Sice byl tento hloupý zákon o 130 let později zrušen a několik století se zdálo, že čarodějnictví je mrtvé, ale pak se proti němu historie ještě jednou silně postavila.
Teprve v roce 1951 byly v Anglii konečně zrušeny poslední zákony o čarodějnictví. Od té doby se vyznavači jiných vyznání mohou bezpečně scházet i veřejně. Právě díky toho se postupně dostávají na oči i nezasvěcené veřejnosti a svět se o nich pomalu začíná dovídat.
NA CO SE NARÁŽÍ, KDYŽ SE O KULTU WICCA MLUVÍ JAKO O ČARODĚJNICTVÍ?
V tomto smyslu nelze spojitost s čarodějnictvím chápat nijak negativně. Je tím myšlena zejména praxe přírodní magie. V práci s magií se Wicca soustřeďuje na léčení, věštbu, odstraňování problémů, řešení potíží apod.
Veškerá taková magie se orientuje na zlepšení života a rozvoj osobnosti či naplnění pozitivních cílů.
Hlavní princip čarodějnictví „Wiccan Rede“ říká:
„Dělej, co chceš, pokud to nikomu neuškodí.“
ZÁSADY KULTU WICCA:
Udělat si ještě lepší obrázek o tomto náboženství vám pomohou jeho zásady.
Zásady kultu Wicca přijaté v roce 1974 jsou např.:
Snažte se žít v rovnováze s přírodou a nalaďte se na rytmus životních sil určovaný fázemi luny, ročním obdobím a světovými stranami.
Tvořivá síla vesmíru se projevuje prostřednictvím polarity jako mužská a ženská. Žádné pohlaví však není nadřazené druhému, ale vzájemně se podporují.
Není uznávána žádná autoritářská hierarchie, ale vážíme si těch, kteří se dělí o své znalosti a moudrost.
Náboženství, magie a moudrost v životě jsou brány jako jeden celek.
Vyznavači čarodějnictví usilují o kontrolu nad svými vnitřními silami, které umožňují žít moudře i správně bez ubližování druhým a v souladu s přírodou.
Nejsme proti křesťanství ani jiným náboženstvím či filozofiím života, až na tvrzení, že se jedná o jedinou správnou cestu a na jejich snahu potlačit ostatní víry či filozofie.
V přírodě bychom měli hledat to, co prospívá blahu a zdraví člověka.
